8. díl z Kroniky - SK HUBERTUS K.Vary
Kronika je vedena od 25.11.1978

Rok 1996.
 

Přechodem z TJ Lokomotiva do SK Hubertus - přešla spolu s členskou základnoui chata Bejčák.
Bejčák je užíván nejen kanoisty ale i vodními turisty. Turisté zjistili že chata patří kanoistům až
ve chvíli kdy jsme je oslovili kvůli zaplacení uhlí na zimu.Peníze neposlali asi se jich to dotklo.
Nakonec se stalo že napadl sníh a tím se vyloučila možnost dopravy uhlí k Bejčáku. To byl průšvih.
Z minulé zimy zbylo něco málo v kůlně ale i když tu sezonu na Bejčák skoro nikdo nejezdil zmizely
zbytky uhlí ještě v prosinci, mour pak došel v půli února a dříví kolem chaty zmizelo do začátku
března a to jsme ztopili Jáchymovákům i dřevěné ohrady kolem vleku. S příchodem jarních prázdnin
na Bejčák jezdila už jen Pavla s Markétou a Vlasta Lepík. Holky tam přežívali s balíkem briket který
si půjčili od Ski klubu. Když jsem jednoho dne dorazil tak už si holky libovali jak mají příjemně
vytopeno a to teploměr ukazoval +1st.C a v hrnku měli zmrzlý čaj. To byla zima 96/97. Aby se tato
situace neopakovala napsali jsme tedy turistům již v předstihu o peníze na otop pro příští sezonu
- ale odpovědi jsme se nedočkali. Vyřešili jsme to tak že jsme uhlí pořídili z vlastních prostředků
a uzamkli jej. Turisté si tedy vozili svoje uhlí a již to začalo "skřípat" neboli - bylo "dusno ve vzduchu".
Pomalu začaly vyplouvat na světlo další náklady spojené s chodem chaty. Pojištění, daně, střechou
teče, dveře nejdou zavírat..... Bylo nutné dát věci do normálních kolejí a to zejména v ujasnění
majetkové oblasti nejen s Bejčákem ale i s loděnicí na Hubertusu. Momentální stav: Chlupa je
napsaná na SK Hubertus a to obě přístavby. Pozemky: vyřešit, vykoupit od města pozemek
na Hubertusu a pokusit se získat druhý díl patřící Kamenouhelným dolům Kladno. Byli jsme
s Tondou Nováčkem na Kladně za ředitelem dolů aby nám pozemek prodal ale neuspěli jsme.
Doly mezitím pozemek i s celým objektem Hubertus prodali podnikateli v NSR - Ramajzlovi.
Pochopitelně jsme chtěli pozemek koupit od Ramajzla ale ten - neprodal. Nutno říci že s ním
dosud vycházíme a díky 40ti milionům které dal do rekonstrukce objektu Hubertus máme aspoň
kam chodit na pivo. Tradičně před začátkem sezony se zaplatila u Povodí Ohře úprava koryta což
nás stálo nějaké peníze. S těmi je to nic moc. Příjmy z tábořiště nejsou na vyskakování ale dá se
z toho vyžít. Uvažujeme nad nějakým zdrojem příjmů.



V únoru 1998 přišel Eda Buchtel s tím že by Mattonka možná slyšela na zainvestování nějakého
kanoistického závodu. Dal jsem si s tím práci a připravil jsem jakýsi scénář včetně fotodokumentace.
Vzal jsem si sako, kravatu, učesal jsem si pěšinku a vyrazil jsem s plánem do Mattonky. Jejich idea
byla naprosto odlišná od naší. Chtěli uspořádání masového závodu od fabriky ve městě k fabrice
v Kyselce. Měl jsem plnou hubu práce než jsem je přesvědčil že na takový závod neseženou ani
100 účastníků což byla pravda pravdoucí. Oni chtěli závod aspoň se 400 loděmi. Co mne příjemně
překvapilo byl jejich profesionální přístup. Na všechno profíky - na logo závodu, na pořadatele,
na reklamu a hlavně televizní přenos což pro ně bylo nejdůležitější. Pochopil jsem nakonec že
závod je pro ně až na "chvostu". Pochopil jsem také že při dobré vůli se to dá skloubit tak aby
byli všichni spokojeni. Na Mattonce jsme s Jandáčem proseděli stovky hodin a občas jsem měl
chuť to zabalit. Každé jednání bylo úmorné a zdálo se že se nikdy nedomluvíme. Projednávání
rozpočtu akce mi silně připomínalo jednání zastupitelstva o městském rozpočtu a až nyní jsem
ocenil diplomatickou přípravu z mé náměstkovské funkce. Akce vyšla nad očekávání dobře.
Problémy byly s rybáři kteří se snažili vše zrušit a znovu otevřít 20 let starý spor o úhradu škod
na rybí osádce kterážto prý vznikla při vypouštění velkého množství vody z přehrady. Pamětníci
však tvrdí že před tehdejším závodem bylo v Teplé méně ryb než po závodě. Rybáři tvrdili opak.

                         

Akce tehdy obnášela závod v eskymácích v bazénech od Tersevu, postavených před Thermálem.
Slalom kde startovali m.j. Šimek s Rohanem a Pollert. ČP ve sjezdu vyhrál Knebel a pak veřejný
sjezd pro každého. "Price money" bylo 1000.000,- a krom toho každý dostal v cíli triko. Dále
se rozdalo 10 deblovek v barvách Mattoni. Na závěr byla party kde se všichni přítomní zdarma
opili, přejedli a většina z nich skončila v bazénu v Gejzírparku. Úplnou tečkou byl ohňostroj.
Již první ročník se stal největším vodáckým podnikem v ČR a myslím že i v Evropě. Po MFF i
druhým největším podnikem ve Varech. Všude samá chvála a slova uznání. Stálo mne to kus
nervů a hlavně jsem si nebyl jist že to zvládneme. Musím poznamenat že všichni členové
oddílu byli skvělí, každý věděl kde má být a co dělat. Všichni si pěkně zamakali nehledě na
počasí které den před závodem bylo děsivé ale včas se umoudřilo.
Jsem zvědav co ještě budou chtít Mattonkáři vylepšit do příštích ročníků ?

 


 
 



 

Historie SK Hubertus Karlovy Vary není příliš dlouhá a datuje se od 14. srpna 1996, kdy byl
sportovní klub Hubertus zaregistrován u MVČR. Činnost členů SK ale sahá daleko do minulosti.
Parta vodáků kolem Vlasty Lepíka, který klub vede od roku 1973 dodnes, má své počátky v
roce 1960, kdy vznikl pod vedením učitele Jiřího Vařechy vodácký kroužek při základní škole
v K.Varech – Rybářích, kde začínal svoji úspěšnou vodáckou kariéru třeba i pozdější Mistr
světa Karel Třešňák. Z vodáckého kroužku později vznikl vodácký oddíl TJ Ohře, který sídlil
v loděnici postavené před 2. světovou válkou vodními skauty pod Chebským mostem přímo
ve městě. Členové TJ Ohře se do roku 1971 věnovali převážně vodní turistice až po roce 1971
se začali orientovat na vodní slalom, který má v Karlových Varech tradici od roku 1950, kdy se
jel první slalom na Teplé pod názvem Napříč Karlovými Vary (vítěz Dimitrij Skolil). Tento závod
se jezdí dodnes jako VTJZ. V sedmdesátých letech fungovaly na Karlovarsku čtyři závodní oddíly –
Rudá hvězda K.Vary
, která vznikla v roce 1954 a sídlila v loděnici v Rybářích z roku 1956
obnovené po požáru v roce 1969, která měla ve své členské základně řadu úspěšných závodníků
 Karel Kumfmuller, Karel Třešňák, manželé Kejstovi a Pánkovi, Tonda Trmal, Jiří Sýkora.
TJ Nová Role
Tesárek, Klogner, Sonberger a Baník Sokolov Hugo Šulc,Tonda Reichenauer.
TJ Ohře disponovala početnou členskou základnou a hlavně vlastním autobusem a tak není divu,
že se brzy začaly objevovat i první úspěchy. V roce 1974 nastoupili naši deblíři Jan Poula
a Milan Lembacher do TSM při Tesle Žižkov které vedla Renata Knýová a o dva roky později postoupili
do Střediska vrcholového sportu při Slávii VŠ, kam je později následovali ještě Helena Bohmová
a Marcela Dostálová (dnes Tunková).
V roce 1975 zanikla TJ Ohře a členská základna včetně majetku přešla do Slávie K.Vary.
V té době již silně skomírala závodní činnost v Rudé hvězdě K.Vary, jelikož většina jejich členů
již nezávodila a věnovala se vodní turistice. Rudá hvězda byla sportovní jednotou policie s daleko
lepšími finančními podmínkami než v ostatních jednotách a ve snaze udržet ustupující vodní slalom
a sjezd na přijatelné úrovni nabídla členství činným závodníkům ze Slávie. Základní kádr s trenérem
a předsedou v jedné osobě Vlasty Lepíka přešel v roce 1976 do Rudé hvězdy K.Vary a o rok
později přestupují do Rudé hvězdy K.Vary i aktivní závodníci z TJ Nová Role a Baníku Sokolov.
 
Kanoistický oddíl Rudé hvězdy
vlastnil loděnici Hubertus na Ohři vystavěnou v roce 1955
a přistavěnou v roce 1962, dále obnovenou loděnici v Rybářích a i chatu Bejčák na Neklidu na
Božím Daru postavenou v roce 1931 (po odsunutých německých obyvatelích). Z finančních důvodů
se vedení Rudé hvězdy rozhodlo v roce v 1980 že bude finančně podporovat pouze bojové sporty,
což v podstatě znamenalo zrušit fungující kanoistický oddíl a také oddíl vodní turistiky, nebo nalézt
novou tělovýchovnou jednotu, která by přijala další dva sportovní oddíly. Touto jednotou se stala
TJ Lokomotiva K.Vary, která zastřešovala 15 sportovních odvětví a měla více než 1500 členů.
Předseda každého oddílu byl zároveň členem výboru TJ Lokomotivy.
Po Sametové revoluci v roce 1990 sílily tlaky na odstoupení některých progresivních
sportovních oddílů z TJ lokomotiva. Problém však byl s dělením společného majetku. Nakonec
proběhla v roce 1996 „privatizace“ a oddíl kanoistiky - i s loděnicí na Hubertusu a chatou
Bejčák - opustil TJ Lokomotivu a zaregistroval se pod jménem SK Hubertus podle názvu místa
s přírodní peřejí na Ohři, na které se jel první závod ve slalomu – a to krajský přebor již 3.8.1952.
První roky po Sametové revoluci byly ve znamení záchrany zchátralého nemovitého majetku a shánění sponzorů. Rozběhl se i provoz k loděnici přilehlého vodáckého tábořiště Hubertus.
V roce 1998 se podařilo přesvědčit Karlovarské minerální vody o naší schopnosti pořádat velkou vodáckou
akci pro všechny vodáky od hobíků až po mistry světa, pokud se stanou sponzorem této
akce. Po prvním zkušebním ročníku cíleném na českou vodáckou veřejnost následovalo dalších deset úspěšných ročníků ve kterých se odjel 6 x Světový pohár, jednou Mistrovství Evropy 2003 a jednou
Mistrovství světa 2006 ve sjezdu, které probíhalo velmi dramaticky jednak proto, že Svaz kanoistiky nepodporoval pořádání v K.Varech na Teplé a jednak proto, že na přípravu MS byly
pouhé tři měsíce vzhledem k tomu, že původním pořadatelem MS 2006 byla Velká Británie, která
pořádání zrušila na poslední chvíli. Nakonec se stalo toto MS 2006 seniorů i juniorů ve sjezdu 2006 nejúspěšnějším pro české barvy za celou historii v tomto odvětví a akce Kanoe Mattoni se stala
největším sjezdovým podnikem ve kterém startovalo ve všech závodech jednoho ročníku
více než 800 účastníků.
Z řad nově založeného SK Hubertus dosáhli nejlepších sportovních výsledků:
Pavel Janda – 19. místo v roce 1996 na OH v Atlantě a Michal Buchtel jako člen vítězného
družstva K1 na MS juniorů v roce 2009.
Dnes je SK Hubertus dobře fungujícím klubem s dobrým sportovním zázemím, nejcennější je však to,
že po celá dlouhá léta zůstala členská základna především partou dobrých kamarádů.

       





 
 



Členům oddílu pomalu dochází trpělivost s jednáním turistů na Bejčáku.
Oni v létě hrajou "mrtvý brouky" a v zimě se tlačí na Bejčák aniž by se s námi rozdělili o
platbu daní, pojištění a uhlí. Sešel se tedy výkonný výbor a rozhodl o vystěhování. Byl jsem
tam jediný který ještě chtěl tuto věc urovnat a jednat ale byl jsem přehlasován. Náš dopis turistům
je přiměl k aktivitě která jim dosud scházela ale k aktivitě jen takové aby si zajistili další užívání
bez podílení se na poplatcích. Došlo k tomu že jsme turisty pozvali na naší výborovou schůzi.
Pozvali jsme předsedu Petra Drahoše který stejně asi nikdy na Bejčáku nebyl. Místo něj však přišli
Franta Košina, Jarda Sýkora a Krapáč a nutno dodat že byli notně nepříjemní. Nakonec celou věc
vyřešil Jarda "Posera" Sýkora proslovem "od plic" načež jsme se rozešli ve zlém a já měl pocit že
Bejčák lehne popelem jako před lety Zabitý a loděnice v Rybářích. Je faktem že jsme turistům nabídli
že za 40,- můžou na Bejčáku přespat pokud se předem nahlásí a bude tam místo ale na to neslyšeli
a chtěli nadále mít svá privilegia. Byl vyhotoven písemně termín dne vystěhování a to do konce
července 1998. Pochopitelně se nic nedělo a tak jsme termín posunuli do jarních prázdnin 1999 kdy
jsme měli v plánu větší opravu chaty. Nakonec jsme svolali velkou brigádu na podzim protože bylo
třeba opravit střechu, komín, postavit záchod a neškodilo by postavit saunu /nápad Tumby/.
Mám dilema zda zavést elektřinu ? S ní by odešla idylka a nebo nakonec  vyhoříme od svíček.
Z jedné velké brigády se vyklubalo asi sedm.

  

Hajzlík jsme objednali u mistra Sapouška na Božáku, který se vyznamenal tím že postavil větší
hajzl než měl dveře do dílny a tak se pak střídavě přihoblovávaly dveře nebo přiřezával hajzlík.
Nakonec byl venku a mohl ho Komeník Hybeš převézt na svém JEEPU na Bejčák. Horší to bylo
se saunou. Původní rozpočet byl asi na 20 tisíc s tím že si vše uděláme sami. Pepíno Pepa
Neuwirth přivezl kompletní truhlářskou výbavu a k ní elektrocentrálu a dali jsme se do díla.
Jarda Červenka velel opravě komína, Jandáči kopali díru na hajzlík a přivezli sekačku aby
vysekali okolí. Zdeněk Hybeš vozil vodu, písek a dříví. Saunová parta ( Pepíno,Tumba,Cendy,
Michal a Lepík ) brzy zjistila že jeden víkend nebude stačit. Nakonec jich bylo 7. Než přišla zima
byla sauna kompletní a čekalo se na sníh který nepřicházel. Celá akce se saunou nakonec vyšla
na 40 tisíc. Při každém odjezdu z brigády jsme současně odváželi i neodstěhované věci turistů do
turistické loděnice. Teď teprve začalo turistům docházet že to s vystěhováním myslíme vážně.

    
Na Bejčák jezdí více furťáků.
Občas zde přespí i kamarádi z ostatních oddílů. Třeba Péťa Matěják z Klášterce.

    
Do sauny se chodí na prohlídku bobrů a jak je vidět zlepšuje to vztahy.
Dokonce i takový bručoun jakým je Tumba se po sauně usmívá.

Letos sníh stále nepřicházel a jak jsem se tak nudil domluvil jsem se s Mírou Třešňákem
že se připojíme na jejich elektřinu.
K dohodě došlo a tak jsme svítili. Gentlemanská dohoda zněla: všude světlo a jen
jedna zásuvka ve společenské. Za to že nás Třešňák pustil na elektriku, pustili jsme ho k uhlí a
vše se dostalo do normálních kolejí. Došlo na rozdělení cimer po turistech. Správci cimer si
mohou vzít na volná místa nájemníka za 40,- Kč za osobu a noc. To už byl sníh a sauně to slušelo.
Na Silvestra 1999/2000 byla pařba ve společenské  při elektrickém osvětlení které tu naposledy
svítilo kolem roku 1950.




 
 

Turistům asi definitivně došlo že díky lemplovitosti o Bejčák definitivně přišli a tak
začali jednat o odvozu zbytku svých majetků a na přetřes přišly dohady o jejich investicích.
Postele, nádobí, kamna a to vše je nové a dost to stálo.......( asi 10 let). Prý si to odvezou.
V situaci kdy již napadl sníh nebylo asi možné to odtransportovat a tak jsme se nakonec
dohodli a vyplatil jsem jim každému dohodnutou sumu.

*          *          *          *
Při pojišťování Bejčáku vyšlo najevo že pozemek pod Třešňákem a Klimtama není naším
majetkem a tak se svolalo jednání Okres - St.lesy za účelem odkoupení. Vlasta Lepík nechává
udělat oddělovací geometrický plán a spočítá lesní náhrady které nakonec vyjdou na 200 tisíc.
Dochází k jednání.                  



  
První foto z 16.srpna 1997 a druhé až z roku 1999.




 



Bývalo dobrým zvykem chodit že jsme v zimě chodili do tělocvičny. Někdy v roce 1997 - 98
již do tělocvičny skoro nikdo nechodil ani od nás ani od Slávistů a tak začali chodit tatíci s
prckama. Krom toho pokračovaly páteční fotbálky které se občas protáhly a tak se hráči
vracívali domů až za ranního kuropění. V sezoně 1998-99 už jsem tělocvičnu pro zimní
přípravu ani neobjednával. Klukům stačil fotbálek a jinak se všichni přestěhovali do posilovny
 na Impík a to i s ženskýma.Oldík který do posilovny nechodil vůbec si klucí podali a hecovali
 ho tak dlouho až začal chodit taky. Chrtiči nemají na druhé sporty čas. Jarda Sýkora a Cendy
honí silniční kolo, Pavla Amíky a já s Markétou jezdíme za sezonu kolem 8 tisíc v terénu na
horských kolech a je to vidět.

               

Markéta vyhrává cyklistické pouťáky v okolí dokonce i nejdelší trať - 55 km Karla.
Tlačím na ní aby to zkusila v pořádném závodě kde jezdí špice. Když se jí podařilo
"zajet" karlovarskou silničářskou jedničku Budíkovou, m.j. Mistryni ČR a vítězku Krále
Šumavy, tak se nechala přemluvit že pojede Rubena Cup 99 - což je nejvyšší soutěž horských
kolu nás. Rubena Cup je superpodnik kde každý závodník má s sebou team servismanů kde
každý pomáhá svému koni za pomoci vysílaček, podávání nápojů atd. Před závodem vyjíždí
válce, všichni spí po hotelích - no prostě High society. S licencí kterou Markéta neměla byl
problém ale nakonec pomohl Martin Müller a tak Markéta jezdí za stáj VKK Kolín. První
závod na Zadově kde to nebyla typická trať nakonec skončila mezi Elitou na 12 místě. Druhým
závodem hned bylo Mistrovství ČR v Mostě. Přijeli jsme před závodem a ještě večer jsme projeli
trať která byla dost drsná a obsahovala dvě místa kde nebylo jisté zda se dají jet. Nakonec v
závodě byly jen tři baby které to jezdily. V MR byla Markéta na 9. místě když ještě v půli závodu
jezdila  na jako šestá. Její první účinkování v Rubena Cupu nakonec díky jen dvěma odjetým
závodům skončilo 19 místem. Markéta má teď dilema zda začít trénovat neboť se jí moc nechce.
Svým účinkováním na MČR způsobila trochu poplach v řadách jezdců. Nikdo ji neznal, místo v
hotelu spí v autě, nemá válce ani realizační team, nevozí několik druhů ionťáků a hlavně
nemá sponzora a její umístění je vlastně ryzí drzostí - a ať si to nezvyká.


Tedy ten hokej, který je dalším sportem co frčí v oddíle tak tam chodí nejvíc Cendy,
Jarda Sýkora, Tomáš Kučera a sem tam horolezci se kterými jsme v kontaktu a občas je
chodíme kontrolovat do skal a v zimě na stěnu do Kolmice. Tam občas popolézá Cendy,
Marketa a já. Pavla se vrátila z USA ale na Markétu se na kole zatím nechatá ale v závodě
Kiwi muž skončila na 2 místě což je perfektní výsledek. Na vodě je husto. Kromě nás a Slávistů
jezdí na Hubertus asi šest turistů kteří většinou překážejí v peřeji. Objevuje se nová krev
Sýkoři, Petrásek a Matoušci. V roce 199 jsme přijali nového člena Pavla Jandu. Druhým členem
který to stihl 5 minut po 12té je Evina Maňasů která když nemá na nohách běžky tak randí
s Michalem Nováčků. Z minulé sezony máme ještě nového koníka Martina Dolejše- Vdolka.



Již před sezonou jsme se ve výboru dohadovali zda pořádat NKZ na Hubertusu či ne.
Argumenty pro:
"Konečně přijedou Pražáci a uvidí jak je to tu fajn a jaké máme pěkné hráze."
Argumenty proti:
"Moc práce a žádnej zisk a dva týdny houby ježdění kvůli přípravě závodu a trati."
Nakonec mne demokraticky přehlasovali, závod se pořádal a byl dobrou rozcvičkou
pro Kanoe Mattoni ale prodělali jsme - jak jsem předpokládal - 5 tisíc a bylo hodně
práce. Připravujeme Kanoe Mattovi a valí se problémy. Rybáři se kterými se nemůžeme
dohodnout. V regulačním vodním řádu stojí že voda je i pro vodní sporty a to se jim nelíbí.
Nakonec jsme se dohodli na proplacení škod ale jak je znám nedají pokoj.  Nakonec se
stalo že opravovali Březovskou přehradu a vypustili vodu, takže jsme museli domluvit
vodu ze Stanovické přehrady která je pitná a tak si to Povodí Ohře nechalo zaplatit
cca. 50tisíc. Nakonec se Březovská přehrada dokončila dříve a tak teklo :
ze Stanovic 17 kubíků a z Březovské doplnili 7 kubíků.



 



Na závod se hrnou přihlášky o sto sedm. Přijíždějí staří koně kteří kdysi zakládali
Karlovarskou kanoistiku a též obývali Bejčák - Kozel, Štancl, Špidla, Polák, Roubíček.
Závodu předcházela tisková konference v Praze na parníku kde promlouvalo dost lidí.
Předseda Pollert nakrknul Mattonkáře když prohlásil že tam je kvůli pivu a guláši.
Petr Janda má na starosti stavbu tratí, cílů slalomu a ostatní. Je tedy stavitel. Tersef
má pod palcem bazény na eskymáky. Petr Janda je uznalej a tak Buchtelům dal jen
 vyvěsit směrové šipky k závodům. Nakonec to nedopadlo podle jeho představ a Martin
dokonce omarodil. V den závodu vše dopadlo jak se sluší a patří a i počasí se chovalo
vzorně. První část závodu proběhla dobře ale příchozí to nezvládli. Nic na tom nezměnili
ani profesionální rozhodčí. Startovalo asi 800 lodí a na večerní paty hráli Bahňáci a po
ohňostroji jsme do bazénu vhodili ředitele z Mattonky Guzza. Ukázal se jako frajer a
přijal to dobře. Jako ceny se rozdávalyplasťáky, vítěz Knebel dostal 10 tisíc kč prémii.
Dva plasťáky jsme také pořídili za slušnou cenu do loděnice a jsou dost využity. Po
skončení závodu chybělo několik plastových židlí a stolů s deštníky. Zlí jazykové označují
kde mohou být ale není to podstatné a je to fuk. Mattonkáři po skončeníříkají že příští
rok získají Světový pohár ve sjezdu ale já tomu nevěřím - ale když to říká i Knebel
tak ten ví co říká. Z ušetřených peněz se pořídil nějaký materiál v podobě šusti bund
a "flízovek", přispívá se jezdcům kteří jezdí ČP.

            



Na pořadu se krom jiného přetřásá účinkování Buchtelů na přípravě Kanoe Mattoni 99.
VV doporučil vyloučit Buchtelíky z SK. Eda Buchtel, kterému nelze upřít první kontakt
s Mattonkou, se obhajoval ale jeho obhajoba nebyla pro členy průkazná. Za léta se ještě
nestalo že by byl od vodáků vyřazen závodník. Mladí Buchtelíci zůstali ale nebyly jim
proplaceny cesťáky a jako důvod byl uveden "že se nepodíleli na akci která oddílu
vydělává na pokrytí nákladů a činnost."

Umístěno 23.2.2006
2.díl Kroniky SK HUBERTUS zpracovává do elektronické podoby K.Houf.
  Zápisy jsou přepisovány ve zkrácené podobě a jsou vybírány pouze zajímavější pasáže.
Některé grafické prvky nejsou v kronice použity.
2006