2. díl z Kroniky - SK HUBERTUS K.Vary
 Kronika vedena od 25.11.1978

Začátek roku 1980 ve znamení pogromů - nebyla tělocvična díky spartakiádě,
takže jsme chodili běhat venku do posilovny ke Slávistům no a pak přišel další pogrom:
z celorepublikového zasedání zástupců oddílů Rudá hvězda = nebudou dotace od MV.
Každá jednota bude preferovat jen jeden sport a v K.Varech to bude BOX.
Oddíl Lokomotivy vyhnali z kuželny a ten se chtěl tedy spojit se Slávií. Ta začala dělat těžkosti
spíš -"fóry". Náš oddíl nakonec z RH přešel do Lokomotivy. Nejen finanční situace se rok od roku zhoršuje - aspoň to tak vypadá. Letošní nábor začal příznivě - 4 děvčata ve věku cca 15 let.
Na našem společně zakoupeném novém dopravním prostředku - Š 1203 - kluci pracovali celou
zimu. Pipas narukoval místo do Dukly Zvolen do Kolína. První závody na Rolavě jako vždy =
nebyli jsme připraveni až na Tondu Rajchenauera který vyhrál KP ve slalomu. Sjezd jsme
zmeškali. Začalo psí počasí, každý vypustil nějaký závod až na "skalní" - Vlastu a Tondu.
Tonda Rajchenauer se oženil a odstěhoval se do Benátek. Vrátil se Jirka Sýkora a
svojí I.VT asi pro lenost ztratí.
  

  1981 - Listopad:
Na světle se objevila aféra řešená na Rodičovském sdružení gymnázia,
že kanoisti mají oddíl jako krycí manévr pro pelešení se ženáčů s dívkami a to v létě v loděnici u vody a v zimě na Bejčáku. Došlo na různá opatření ze strany rodičů a trenéra Vlasty Lepíka avšak výsledek byl tristní a nakonec vše zapadlo do starých kolejí.
Těšili jsme se na Vánoce. Má být dost
sněhu.

  
     
          *          *       
Na první Vánoční svátek nás všechny překvapila
   neuvěřitelná zpráva že 24.12.1981 ve věku 34 let
nás opustil náš kamarád Pepa Danko.
V plné síle a vždy plný životního elánu,
stále veselý, takový jaký zůstane v našich
myslích a vzpomínkách.

*          *          *          *
V dubnu 1982 se vrátil z vojny Pepa Maleček a na vojnu odešel Dušan Maceček.
Jirka Sýkora - dosavadní předseda oddílu, opouští oddíl a emigruje do Rakouska kde se
nakonec i žení. Předsedání přebírá Vlasta Lepík a od jednoty Lokomotivy dostává dotaci
na člena 33,- Kčs na rok. O prázdninách 82' se pořádá AKCE LIPNO. Jeli jsme tam na kole,
Škodou1203 nebo vlakem. Z této akce se zachovalo jen pár snímků.

  




 
     
 
 O činnost oddílu se zajímá tisk i televize. Nesmíme také zapomenout že již na jaře 1982
jsme zahájili výstavbu Hubertusáckého WC. Foto je ze slavnostního zahájení provozu.
V září 1982 jsme uskutečnili I. ročník běhu
"Přes Karlovarské vyhlídky"
na 6 a 12 km. Účast asi kolem 60ti závodníků.

 *          *          *          *
V roce 1983 jsme uskutečnili akci KOSTITŘAS ze které je i snímek spolu s lákajícím letákem


V červnu 1983 se připravujeme na "Železného muže".
Petr Janda odmítá a tak se obracím na Tomáše Karase. V Nové Roli toho pak bylo bylo "dost".
V čase 13:30 hodin jsme zvítězili sami nad sebou i ostatními a až na maratón to bylo celkem
snadné, jednou si dáme jen sólo-maratón.
*          *          *          *
V létě se opět jede expedice do Sedmihorek avšak bez Vlasty Lepíka který má zlomenou nohu.
 

 
          




 


 Sezona 1983:
Trn z paty nám vytrhnul Tomáš Karas který zasedl
pro rok 1983 do deblu po "vojáčkovi" Járovi do C2
spolu s Jardou Červenkou. Váhový poměr 10:1
byl však znát a tak Karáča často nedosáhl do vody
a musel pádlovat i rychleji protože Jardovi se zase pádlovat moc nechtělo - pouze když mu šlo o život. Pepa Maleček si vyjel postup a celková bilance
je  6x II.VT a 12x III.VT.
 

Přeskočíme přes každoroční konání oddílových akcí, závodů a dalších činností do zimy roku 1984.
Jarda Červenka byl povolán za vojáčka, čímž vymřeli deblíři a Karáča přešel na singla.
K lyžařům se přidávají Habartováci a Venda Matoušek získává konkurenci v Oťasovi, Kalafuna -
Pipasovo "švára" se zlepšuje také.
Plni elánu jsme naskočili po zimě do
sezony 1984. Pepa Maleček jezdí bohovsky a
tak se stává pro Vlastu Lepíka dobrou motivací
k zvýšení výkonů. Ve sjezdu se to Vlastovi
podařilo. V kvalifikáčích však Pipas jezdil
chvost a tak se dohodlo že do Liptovského
Mikuláše nepojede. Od turistů přišli posílit
řady slalomářů K.Houf a P.Šaroch, Dušan
Maceček se vrátil z vojny a začal pilně
makat ale ne na vodě, spíš ve skalách
čímž se stal lezeckou jedničkou v oddílu.
Letos jsme popolezli na 25. příčku v odd.
hodnocení a máme 5x II.VT a 15x III.VT.
přesto to chce novou a bojovnou generaci.
Kamarádi ze Slávie se drží nad vodou
díky Tomášovi Kučerovi a Mírovi Maňasovi.
Objevuje se perspektivní tandeM Venda - Judy.


   
Světlým bodem sezony 1984 je zájezd do Švédska a Norska pořádaný turistickou sekcí oddílu.
 V zájezdu je asi 40 osob z KVS Praha a K.Vary. Kempovalo se kde se dalo, v loděnici provoněné dřevem ze které byla postavena, v seníku na seně u Norského sedláka, v lese kde jsme o půlnoci vyrazili na sběr hřibů s hlavami jako talíře okolo stanu nebo v sokolovně - kde opilecký správce školy od nás vyhandloval za poslední peníze z kasičky svých dětí láhev vodky. Pamatuji si že tehdy odjel v podroušeném stavu na terénní motorce
v temné noci aby se vrátil s kasičkou v podobě prasátka kterou před námi rozbil a peníze propil.
Skvělý to - hrdý Nor. V plánu bylo i zdolání známého ledovce Jostedalbreen což bylo věcí osobní cti každého
z nás "lezců". Ze dvou pokusů o zdolání nebyl ani jeden vítězstvím, dostali jsme se do pole séraků ze kterého jsme nenalezli cestu dále, a tak jsme si aspoň vyzkoušeli zimní lezení s piklem a mačkama.

 



 
Hlavním motem a poučením které vyplynulo z tohoto zájezdu je:
 "Sport není jen pro dřinu ale také pro poznání."
Řeky jako břitva, skály na lezení fjordy na surfing a nedaleké letní lyžování
- to vše nabízí Norské městečko Valdale.

    
 
 Tak nějak vypadalo parkoviště s motorovými čluny odkud vystartoval člun s osádkou
Jarda Červenka a Honza Novák. Dodnes vzpomínám jak se zvuk motoru vzdaloval až zanikl
a druhé foto je záběr na říčku v Norsku kterou jsme zdolali tak jako mnoho dalších.
*          *          *          *
Norsko to je hlavně fjord Gairanger a Cesta Trolů ze které jsme díky počasí moc neviděli
naopak to byla poslední společná cesta spolu s Pepou Malečkem - coby občanem ČSSR.

                          


Bazény vedle naší loděnice - dnes je místo nich  parkoviště.

Umístěno 27.10. 20
 Kroniku SK HUBERTUS zpracovává do elektronické podoby K.Houf.
Zápisy jsou přepisovány ve zkrácené podobě a jsou vybírány pouze zajímavější pasáže.
2005/2006



 

Pokračování z Kroniky - SK HUBERTUS K.Vary
Kronika vedena od 25.11.1978

 Rok 1984 byl smutný pro celý oddíl. Zůstala nás jen hrstka. Červ a Jarouš jsou na vojně,
Pipas a Perník "vzali draka", Staška se vdala, Petr Šaroch od turistů se utopil v Čertových proudech
a Kristianovi nezbylo než přejít do závodního oddílu. Koncem roku se objevila Petra Broumová
a Venca Šaroch a doufám že nebudou následovat Petra.
 

V září 1984 se rozhodli Pipas s Perníkem že všude dobře - tak co doma - a na způsob horských
vůdců přelezli z Jugoslavie do Rakouska a pak do NSR. Pro další zájemce poslali návod Jak na
to i s vyznačením trasy. Svou cestu ukončili v Königsee v krásném rekreačním městečku.
Před Silvestrem 1984 se k nim přidala Dana, Obluda a jeho "girl", ti si však raději zaplatili
zájezd do Rakouska. Silvestra již všichni trávili spolu.
 
Papričkin "vzal kramle" v r.1980 do Mnichova a Hak a Madla "vzali kramle" r.1983 do Švýcarska
a od 1989 jsou v Kanadě.
Slávisti se nám posmívají ale ne dlouho protože o pár měsíců později jim zamával z Hannoveru
Pepa Hlinka. Naše oddíly se čím dál tím víc sbližují a nebýt finančních problémů tak se již dávno sloučily.
                        
Pípas a Perník "vzali kramle" - 9/1984             Obluda "vzal kramle" 12/1984  

      
"Džamuch" Jirka Sýkora - 1983 v USA - Californie  a  Pipas - "Dva koni někde v daleké cizině".




 

Zima 1984 - 85 se vydařila Vojtovi, který se mezi dveřmi na Bejčáku potkal s Hankou Košinovou
kterou tím odloudil nějakému Péťovi ze Žlutic se kterým plánovala svatbu a nakonec z Franty Košiny
urobil tchána. Venda Matoušek si řekl - s novým sněhem novou dívku - a s Jiřinou Bažíkovou k sobě
zahořeli vzájemnou láskou kterou umocnil jejich společný zájem - SKIAKROBACIE.
           

        

*         *        *         *
Na jaře 1985 nám svitla naděje na zájezd do Augsburgu na Mistrovství světa ve vodním slalomu.
Vše bylo narychlo a viděli jsme možnost na setkání s utečencema. A tak jsem přetrpěl veškeré útrapy
s "leštěním klik" na úřadech ale nejvíc práce mi to dalo na OV ČSTV v K.Varech. Nakonec vše dobře dopadlo
a tak jsme se smíšenými pocity a s tvrdou měnou zašitou v těch nejnemožnějších místech opustili
11. června 1985 naši zemi směrem západním.  Byla to první samostatná výprava našeho slalomového oddílu
ke které jsme přibrali k účasti turisty z Lokomotivy a závodníky ze Slávie a pak i několik kousků z Prahy
kteří  tam "tlačili" na ÚV ČSTV. Celkem nás v autobusu bylo 35.
 
K.Houf: "Dnes se již může přiznat že valuty a další cennosti za které se dalo za hranicemi vlasti
něco pořídit byly zavařeny zručným svářečem v masivních trubkách přívěsného vleku na lodě za autobusem. Vyzvedávání všech cenností zpět se provádělo za asistence majzlíku a kladiva".
 
*         *        *         *
        
Sjeli jsme si trať Mistrovství světa světa na Loisachu a zdolali jsme Watzmanna - 2713 m.n.m.

 Na vrcholu Watzmanna jsme se zapsali do Vrcholové knížky kde je zapsáno víc Čechů než jich žije
v K.Varech. Zlatým hřebem pak byla účast na Mistrovství světa v kanoistice - Augsburg 1985,
kde jsme si vyzkoušeli také trať a někteří hlavou dolů a to i několikrát.
   

Samotnou kapitolou bylo setkání s emigranty, kterých se za námi sjelo asi třicet.
Papričkin, Pipas, Dana a Perník s námi pak strávili celou dovolenou.

    




 
   

   
Polední siesta v táboře Ammergau a další foto - jedna z členek nákupčí složky zájezdu
ze skupiny "Kulturní památky a obchodní domy".
 
 
Konečně jsem se dočkal toho
že uvidím na vlastní oči na MS bojovat svého
svěřence Marcelu Dostálovou i když nakonec
výsledek nebyl nejlepší ale i zde platí :          
"Přišel jsem, viděl jsem, zúčastnil jsem se." 
          



Největším nebezpečím pro zájezd bylo že se nevrátíme všichni zpět.
Skoro se to povedlo a to i přesto když  Rosi - Lněnička strávil na řece Stylach asi 8 minut v jezu s
pořádným vracákem.
Vlasta Lepík: "Už to vypadalo na dřevěný penál."
Nakonec jsme se však domů vrátili všichni. Největší šok z toho měla Pohraniční policie a celníci
- když nás v autobusu na hranicích bylo o dva více než při výjezdu. Vezli jsme totiž s sebou kluky z
Národního mančaftu.  K.Houf: "Jen pamětníci minulého režimu pamatují, že ze zájezdů pořádaných
do západních zemí se vracelo vždy cca. jen polovina těch kteří vyjeli na zájezd".
*         *        *         *
Po návratu z Augsburgu jsme si dali IV.ročník Maratónského běhu.
Cendys měl bouračku s autem a tak to vypadalo že nepoběží ale nakonec jsme běželi.
Járovi bouchly saze, já po 10tém kilometru cítil puchýře, Cendy to na 33 km zabalil /asi chřipka/.
Nakonec Jára doběhl za 3,10 a Vlasta Lepík za 3,16. Cendy si uběhl zápal plic a zanevřel na běhání.
  
                                     




 

Sedmihorky se již staly pravidlem a již v r. 1984 byl kádr lezců rozšířen.
Tehdy přibyl: Cendy, Pinky, Petra, Míra Maňas, Oťas, Džudy. Cendy leze čím dál lépe
a zdoláváme Údolku na Podmoklé. Petra Broumová a Pinky podnikaly lezecké výpravy do Svatošských skal. Obě již v Sedmihorkách získaly tituly "Lovkyně adres" a dokonce lezly
s Italama a to vše se znalostí dvou italských slov :
 KORDUTO a REKUPERATO.
*        *        *        *
V červenci 1985 pořádáme Hubertusy, Janda /Lepík získávají přebornickou placku, Venda
Matoušek promoval a poněkolikáté odkládá termín "ženitby", po propagačním náboru v karlovarských školách se přihlásilo asi 50 zájemců ze kterých po prázdninách zůstalo asi jen
15 kluků, další přírůstky - Jarda Kafuněk (Kalafuna) a Pepa Neuwirth (Pepíno).
Máme šest II.VT - Lepík 2x, Houf, Karas, Sýkora, Matoušek a 25 III.VT.
Z vojny se vrátil Dušan Maceček a Olda Mulač (kterému hned na závodech v Benátkách mu
kdosi natloukl budku). Koncem roku 85 se vrátil z vojny Koloděj Červenka se třema peckama
a 100 kg živé váhy a na Bejčák si přinesl s sebou rádio.

 Umístěno 16.11. 2005
 Kroniku SK HUBERTUS zpracovává do elektronické podoby K.Houf.
 Zápisy jsou přepisovány ve zkrácené podobě a jsou vybírány pouze zajímavější pasáže.
 2005/2006