Rok výstavby: 1980






Historie výstavby umělého slalomového kanálu
Slalomový kanál u krásné vesnice Želiv patří mezi nejtěžší umělé tratě na světě. Betonové koryto s četnými umělými překážkami
při zprovoznění po roce 1981 budilo u závodníků již při pohledu na něj hrůzu a i ostřílení borci se do divokých peřejích pouštěli
se strachem. První závody zde si pamatují pamětníci jako "masakr" a ošetřovny v okolí měly v ten den plno pacientů. Důvodem
byly původní gumové překážky, které byly rozestavěny v korytě někdy dost nebezpečně a nemilosrdně trestaly každou chybu na
trati. Dnes tvoří překážky v kanále betonové prahy na dně kanálu a 44 dřevěných vrat zakotvených ve stěnách kanálu. Na konci
kanálu je 1,3 m vysoký skok s válcem, který byl vybudovám kvůli navýšení hladiny v cílové rovině. Trať není vhodná pro vodáky
bez stoprocentně zvládnutého eskymáckého obratu a rozplavba na Trnávce může být značně nepříjemná. Je škoda, že kanál
Trnávka nehostil zatím žádný mezinárodní závod v kanoistických disciplínách na divoké vodě. K uspořádání mezinárodní akce
je třeba zabezpečení tréninků minimálně týden před akcí, na což voda z přehrady nestačí. Slouží jako mezičlánek pitné vody.

 
Osmdesátá léta a dobu minulého režimu si dnešní mladí již těžko nebo spíš vůbec nedovedou představit. Vše ve státě tehdy bylo
v majetku státu a třeba dnes běžně používané upozornění  vůbec neexistovaly nebo-li jak se tehdá říkalo
„vše patřilo všem“.
Tehdy také bylo mezi lidmi oblíbené české rčení a to pravilo, že nejdůležitější věci se vždycky odehrávají v hospodě.
A tak i historie této umělé slalomové dráhy Trnávka začíná právě jednou vodáckou merendou v nedaleké Želivi v dobách minulého režimu.
      "Stalo se tak díky Tondovi Pípalovi, předsedovi z TJ Sokola Žižkov" vzpomíná Honza Mašek, bývalý předseda TJ Sokol Žižkov.
Sokol Žižkov pořádal již od roku 1968 na přírodní říčce Želivka slalomové závody, kterých se účastnily i početné výpravy zahraničních vodáků.
O velikosti závodů svědčí fakt, že za den se uskutečnilo na 800 startů a poslední slalomáři dojížděli do cíle až v pozdních večerních hodinách.
„Duší celé akce byl Tonda Pípal, kterému pochopitelně nemohlo uniknout, že se v roce 1972 na nedaleké říčce Trnava začala stavět přehrada“.
Po jedněch závodech a merendě v místní putice, si Tonda přisednul k partičce stavbyvedoucích z Metrostavu a řeč stočil na právě stavěnou přehradu.

„Hele, chlapi... a nemohli byste nám tam pod tou přehradou postavit takovej slalomovej kanálek?“
   
„Jasně že mohli!.."
a první „panáci" sklouzly do krku, "není problém, my ti tam tu dráhu Tondo postavíme, pane vrchní.. ještě jednu rundu dokola!“
Tak nějak asi mohl probíhat rozhovor v hospodě, ovšem na rozdíl od jiných velkohubých hospodských prohlášení se toto tehdy podařilo opravdu
realizovat přesto že o takovéto stavbě vůbec původní plány stavby přehrady neuvažovaly.
     
K prosazení stavby pomohla nejen furiantská nálada stavbařů z Metrostavu ale také tehdejší mezilidská soudržnost a kamarádství - dnes často věc
nevídaná a také tehdy mezi lidmi známí a oslavovaní slalomáři, světová špička - nejúspěšnější sportovci z MS či OH. Dnes tedy mohou vodáci využívat
unikátní kanál se kterým tehdejší plán stavby přehrady nepočítal a přesto se nakonec stal skutečností. Náklady na pořízení stavby se tehdy "rozplynuly"
do celkové ceny přehrady, takže stavbu zaplatil stát a z oddílu nikdo nic neplatil - ale z nepodložených zpráv vyplývá že přeci jen něco zaplatili, bylo to prý:
...několik hltů "ohnivé vody" v místní putyce
.

  
„Při projektování dráhy odvedl již tehdy spoustu práce Jaroslav Pollert se svými žáky na ČVUT, kteří i postavili model veliký kolem pěti metrů do
kterého se pouštěla voda a zkoumalo se tak její chování u jednotlivých překážek,“
doplňuje Honza Mašek. Výsledkem byl kanál 600 metrů délky,
spád je 12 metrů. „Jedná se tedy o kanál s největším spádem na světě, což už asi dneska těžko někdo překoná“, protéká 12 kubíků vody,
hloubka je až 1,3 metru a k dispozici jsou dva nasedací bazény, nahoře a uprostřed a vysedací na konci. Obtížnost je udávána jako WW IV–V.
A proč taková délka?
V té době se stavěla trať k závodu téměř jednou tak dlouhá jak dnes a mívala až 30 branek, takže dnes pořádané závody ve slalomu jsou téměř poloviční.
   
Po proběhnutí všech povolovacích a schvalovacích procedur se začalo stavět v roce 1979 a o pět let později bylo dílo hotovo. Oproti původním
předpokladům ale nebyl kanál vodáky přijat tak nadšeně, jak se očekávalo. Důvodem byly překážky, které tvořily pouze betonové prahy na dně
a betonové bloky zasahující do kanálu, voda měla rychlý spád s minimem vracáků. Přibyly tedy pneumatiky naplněné betonem, ale ty se zase ukázaly
jako nebezpečné pro závodníky. Díky tomu nebyla Trnávka dlouho mezi slalomáři oblíbená, jezdili tam neradi a obvykle jenom nejnutnější počet jízd,
tréninky raději vynechávali. Důvodem byla právě nepříliš bezpečná trať, několikrát i zůstal jezdec zaklíněn pod vodou přimáčknut na překážku z pneumatik.
Ideálním východiskem se nakonec ukázala železná vrata vyplněná dřevěnými prkny a přivázaná ke dnu a stěnám kanálu která slouží dodnes.
  
Mezi velké nevýhody Trnávky patří omezené množství vody kdy v přehradě může klesnout hladina max.o 80 cm, což se rovná 26ti hodinám pro využití
kanálu. Uvažovalo se i o přečerpávací nádrži aby se do přehrady vracela část vody, ale k realizaci nedošlo pakliže by tuto akci dnes nikdo nezaplatil.
Bývala také tehdy doba, kdy bylo možné se v případě dostatečného vodního stavu domluvit s hrázným na mimořádném puštění vody a to nejen
na této přehradě ale i na jiných dílech, ale pouštění vody je dnes monitorováno a všechna data jsou přenášena a sledována on-line v dispečinku povodí.
Bylo to až v roce 1995 kdy kanál „objevili“ raftaři z oddílu RK Stan, kteří tu uspořádali první závody. Pro většinu raftařů, rekrutujících se tehdy z řad
vodáků – turistů, bylo dojet bez vykoupání do cíle pro řadu posádek hlavním úkolem dne a projet všechny branky znamenalo automaticky umístění
v horní části výsledkové listiny. Záchranáři byli tehdy v plné permanenci a to zejména při startu druhé části závodního pole, kde plavala téměř každá
druhá posádka. Po mnohých úpravách se podařilo uspořádání překážek doladit a trať je již dnes zcela bezpečná a je vodáky stále více vyhledávána.

Zpracováno s použitím článku Filipa Kolmana - Hydromagazín/2011

Něco z historie:

První umělá slalomová dráha byla postavena v Augsburgu - tehdy západní blok.
Augsburg - nová epocha vodního slalomu
VODNÍ SLALOM byl jako další olympijská disciplína zařazen na Olympijské hry až v roce 1972 v Mnichově. Západoněmecký sportovní svaz chtěl
světu představit západoněmecké sportovce v tom nejlepším světle a tak západoněmecký svaz kanoistiky dal hlavy dohromady a vymyslel a postavil
první umělý kanál na světě s jehož jinak tekoucí a pulzující vodní masou neměly tehdy ostatní státy zkušenost. Do té doby se závodilo a trénovalo
pouze jen na přírodní vodě. Kanál do doby Olympiády před světem tajili a trénovali na něm pouze oni a nikdo jiný. Byli přesvědčeni a věřili ve vlastní
zlatý Olympijský úspěch ve všech závodních kategoriích. Stavba umělé dráhy začala v roce 1970 a dokončena byla po 10ti měsících v roce 1971.
Celý kanál měl tehdy délku 660 metrů, šířku 10 - 12 m., protékalo 10 m³ / s., převýšení jen 4,1 metru, hloubka 40 - 120 cm, obtížnost do WW IV.
Investice byla tehdy neuvěřitelná - 16.mil. záp. Marek. Současný závodní úsek má délku jen 308 m.
 
     
30 tisíc diváků očekávalo drtivý úspěch Západoněmeckých kanoistů. Nic jiného než zlato.
  
  
  
Zde je vidět velikost závodní lodě která tehdy musela projet brankou - špička-záď.

Celý svět nakonec překvapili, všechny disciplíny ve vodním slalomu vyhráli a čtyři zlaté medaile
si ale nakonec domů odvezli sportovci z Východního bloku Německa - z DDR.
 
Výsledky z Mnichovské olympiády v roce 1972
 

K1M
1. Siegbert Horn (DDR) 268,56
2. Norbert Sattler (Österreich) 270,76
3. Harald Gimpel (DDR) 277,95
4. Ulrich Peters (BRD) 282,82
5. Alfred Baum (BRD) 288,01

6. Marian Havlíček (ČSSR) 289,56
K1Ž
1. Angelika Bahmann (DDR) 364,50
2. Gisela Grothaus (BRD) 398,15
3. Magdalena Wunderlich (BRD) 400,50

4. Maria Cwiertniewicz (Polen) 432,30
5. Kunegunda Godawska (Polen) 441,05
8. Bohumila Kapplová (ČSSR) 460,16
C1M
1. Reinhard Eiben (DDR) 315,84
2. Reinhold Kauder (BRD) 327,89
3. Jamie McEwan (USA) 335,95
4. Jochen Förster (DDR) 354,42
5. Wolfgang Peters (BRD) 356,25
6. Jürgen Köhler (DDR) 372,88
7. Karel Třešňák (ČSSR) 385,07
8. Petr Sodomka (ČSSR) 391,11
9. Zbyněk Pulec (ČSSR) 391,38
C2M
1. W. Hofmann / R.D. Amend (DDR) 310,68
2. H.O. Schumacher / W. Baues (BRD) 311,90
3. J.-L.Olry / J.-Cl. Olry (Frankreich) 315,10
4. J. Kretschmer / K. Trümmer (DDR) 329,57
5. J. Frqczek / R. Seruga (Polen) 366,21
6. J. Andrijasic / P. Guzelj (Jugoslawien) 368,01
7. M. Reimann / O. Fricke (BRD) 371,86
10. Fr. Kadanka / Ant. Brabec (ČSSR) 388,88
11. Gabr. Janoušek / Mil. Horyna (ČSSR) 402,30

        Proč se tak stalo? Rozhodla špionáž, ve světě sportu tehdy nevídaná věc.     
 
Kanál ve Zwickau

Naši slalomáři na Olympiádě v Mnichově 1972

Karlovaráci na Želivce 1973