Vive la France - tak bych začal krátkou exkurzi v zemi která oplývá nádhernými řekami kde
        nejlepší na tom je to - že čím je větší teplo tím víc vody se valí v korytě - tedy -
        na rozdíl od našich rodných koutů kde platí pravý opak. Svůj záměr - "podívat se
        na sklonku své vodácké kariéry jak to dnes na opravdu divoké vodě funguje"

        
jsem uskutečnil díky skupině několika jedinečných creekových pádlerů
        kteří byli ochotni mne přibrat do své party a doufám že jsem je nezklamal
        i když jsem některé velmi těžké úseky buď přenesl nebo i vynechal.

Na úvod dvě zásadní fotografie:
 
Ondra Skrbek byl iniciátor celé akce a Tarzan to pak celé vedl.
Tarzan - Martin Havlena - kajakář, silný jako býk. Na souši působí klidně ale na vodě jezdí stylem brzda - plyn
a žádné pádlo mu nevydrží. Občas se vrhá do problémových míst nebo se do podobných míst nechtěně dostává.
Sandokan - Ondra Skrbek - kajakář, kvalitní creeker, nemá rád když to "neodsejpá" jak na vodě tak na souši.
/Foto z  říčky GYR - nazývané též "Nejrychlejší řeka Francie" - WW V -  /4 km za 1/4 hodiny /.
 
První větší zastávka ve Švýcarské bezcelní zóně kde jsme natankovali /cca 24 Kč litr nafty/.
 
Údolí první jeté říčky Guisane a pohled do dalšího údolí v pozadí s Briansonem. Voda teče z kopců a hóóódně dolů.
 
Pádlující expert "Tarzan", Jaro Dutka, Pavel Branich, Ondra Skrbek, Pavel Hurtík, Daniela Farna, a Tomáš Krásný.
 
První jízda kde jsem se ještě smál a netušil do čeho lezu se konala na říčce La Guisane kde začátek vypadal velice nevinně,
klidná voda, na place startovaly rafty a mnoho vodáků. Pak to přišlo - no prostě obludný splachovadlo a kilometráž hlásila:
Chantemerle, lesní soutěska, balvany, silné klesání, zúžení, silný proud, minimum vracáků, 6 km poctivá WW IV+.
 
Jeden z mála odpočinků mimo hlavní proud, doporučeno - být zalezlej u břehu pakliže je to možné
a je třeba vzít v potaz že se pohybujeme skoro a téměř ve výšce Sněžky.
Kristian Houf na La Guisane  Kristian Houf na La Guisane
La Guisane.
 
Takhle dopadnul jeden "Frantík" a proto někteří stále nadále jezdí na laminátu což prý je lehčeji opravitelné.
A k fotkám, když člověk fotí tak vlastně ani svojí fotku nemá takže musím počkat až mi kámoši pošlou ty jak nafotili mne.
 
Odpoledne se pak odehrálo na hradě v Briansonu kam jsme se po jízdě podívali a kde se odehrávaly slavnosti.
 
Městem projížděli krojovaní jezdci a na nás dole pod hradem kde tekla řeka Durance čekala zapeklitá soutěska.
 
Parta to byla obhlédnout svrchu ale musím přiznat že dole to pak vypadalo úplně jinak. Začátek - sešup kataraktem.
Kristian Houf na Durance - Francie 
 
Na kempovacím místě jsem k večeru sledoval co to udělá s řekou když někde v horách zaprší. Bílá se změní na žlutou.
 
Nám to ale nevadilo a tak se mohlo začít grilovat, hodovat, popíjet a kecat o tom co jsme prožili na vodě.
 
Další den se něco přenášelo ale "Tarzan" se nechtěl dřít s lodí tak to raději sjel.
 
Musím přiznat že někdy došlo i na záchrannou akci kdy někdo i vyplaval po skoku ve válci. Ono to na fotografiích tak
nevypadá ale je to frmol a loďka pak putuje v proudu i kilometr, tady to bylo pouze tak 100 metrů.
 
Řeka Guil: Jedna z mnoha porad Tarzana a Ondry kudy se soutěska pod hradem Queyras pojede.
Na stěnách soutěsky je vidět lezce po feratě, řeka má různé úseky obtížnosti II-III-V i s přenášením.
 
No a soutěska se pak jela vcelku úspěšně i když se eskymovalo o sto péro! Vylezení znamená = loď v hajzlu.
 
Po vodě jsme na stejném kempovacím místě potkali kamarády z Plzně - ČADÍCI.
 
Ondy jsem zase dělal frojnšaft s "Frantíkem" nebo oslavili 50% pálenkou narozeniny Honzy.
 
Další z řek byla UBAYE kde pro rafty nebylo vidět vodu. Vedle na kajaku horolezec a vodák Jaro Dutka z Trenčína.
 
No a to je již nasedání na sjetí kaňonu Verdon a dojezd na jezero Lac de Ste Croix.
Point Sublime - konec šluchty = 25,2 km WW III-IV (V, X) = doba jízdy s přenášením cca. 7 hodin.
Vodních toků se sjelo více ale o to tady nejde, jde jen o průřez touto akcí a mojí krásnou vzpomínku na perfektní kámoše.
 
No a nakonec na zpáteční cestě nám vzal automat kartu a nechtěl nám jí vrátit a ani naftu natankovat nešlo.
Strkali jsme tam pak i 100 Eurovku ale pak nás zachránil pumpař který otevíral až v 8:00. Čekali jsme jen hodinu.
 
Nakoupili jsme tedy něco pro manželky a příbuzné a vydali se na zpáteční cestu do Čech.

Salut France - zase někdy na vodě - ale asi již beze mne !

Kristian
 

 

www.skhubertus.com