Jak na to ?
Doporučuji od začátku učit „šrouba“ !!
Před samotnou výukou je dobré se pořádně protáhnout a zahřát, zejména ramena, krk a trup, dát si pár bazénků, rozplavat se i pod vodou. Učit eskymáka dítě mladší deseti let nedoporučuji. Eskymování v bazénu je lepší dětem představit jako zábavu, můžeme se s nimi potápět do převráceného kajaku, obracet je (klidně bez špricky) atp. Hlavně žádný sport nebo dril! Když už eskymovat, tak rozhodně v dětském kajaku užším než 60 cm! A určitě nejdříve plovací destičkou nebo rukama. Případné pádlo by mělo být speciální – juniorské, krátké (cca 160 – 180 cm), malý list, užší žerď.
Začneme u kraje bazénu „vrtěním“ (prostě vrtět zadkem – kyčlemi), je nezbytné naučit se správný „kyčloškub“. Držíme se kraje bazénu oběma rukama a hlavu máme na hladině nebo na rukách a vrtíme tam a zpět, hlava zůstává na hladině, dokud vám ji správný „kyčloškub“ sám nezvedne. Postupně můžeme jít s hlavou pod hladinu. Účel je pochopit, že neeskymujeme rukama, ale tělem (boky, břicho). Tajemství je v tom, že se nesnažíme zvedat sami sebe z vody, nýbrž otáčíme lodí, která nás zvedne sama – je to otázka techniky, nikoli síly. Správný „kyčloškub“ (vrtění zadkem, převracení boky, hula-hula, nebo jak to chceme nazývat) je podmínkou správného eskymáka.

Dalším krokem je eskymování s plovací destičkou (nebo dvěma), kterou studentovi přidržujeme na hladině (postupně míň a míň), jinak vrtíme stejně jako na kraji bazénu. Účel je naučit se dávat destičku (ruce) na hladinu a použít správnou techniku, protože teď už hrubá síla nefunguje. Potom začneme destičku zvedat šroubovým záběrem (při záběru stále sledujeme pohledem destičku), postupně snižujeme oporu, dáváme menší destičku; když máme, použijeme „rukopádla“ (rukavice s blánami), a zkusíme i samotné ruce. Pomáháme vést destičku (ruce) po správné dráze.

Když tohle všechno zvládáme dobře, vezmeme si pádlo a zkusíme si nízké vylehnutí – opíráme se o kontra stranu listu, tím se naučíme použít nejdříve pádlo a potom vrátit tělo (těžiště) zpátky nad loď. Nezapomínejte na správný „kyčloškub“! Ze začátku můžeme list lehce přidržovat. V tuto chvíli je důležité nezabírat zbytečně silně pádlem, ale stále se soustředit na práci těla (boky, břicho, trup). Po zvládnutí nízkého vylehnutí můžeme přistoupit k vysokému vylehnutí. Opíráme se o záběrovou stranu listu, obloukový záběr vedeme od špičky k zádi, pohledem neustále sledujeme list až do konce. Pozor – žerď by se nikdy neměla dostat nad úroveň očí! Těžiště držíme nízko, hlavu nezvedáme vysoko (tak se na tuty zvrhneme). Opět se soustředíme na správnou práci boků, postupně se nakláníme víc a víc, loket do vody, ucho do vody. Znovu je důležité nezvedat hlavu, ani horní ruku, aby záběrový list neztratil oporu.

Když zvládneme vysoké vylehnutí (kačenku), máme skoro vyhráno, protože to je stejný záběr, jaký používáme při eskymáku. Záběr neděláme rukama, ale tělem! Ruce jsou slabé, tělo je silné. Mávání rukama je neúčelné a nebezpečné. Zvedáme se lodí, kterou ovládáme boky a trupem, nikoli rukama! Při eskymovacím záběru potřebujeme držet pádlo kontrolní rukou v takové pozici, aby dráha listu probíhala na hladině nebo blízko ní, prostě postupně „přidáváme plyn“ (jako na motorce). Celou práci při zvedání vykonávají boky – kyčle. správný „kyčloškub“ je podmínkou dobrého eskymáka! Účel je otočit loď, nikoli zvednout sebe nahoru. Loď vás sama otočí, vy nezvedáte nic, pracujete s lodí tak, aby vás zvedla sama. Stále zkoušíme kačenku, vysoké vylehnutí s lehkým přidržováním listu, postupně méně a méně, hlouběji a hlouběji pod hladinou, až se student zvedne kačenkou sám, stále říkáme, že teď dělají přesně stejný záběr jako při zvedání. Obvykle v tuto chvíli student poprvé sám zvedne.

Pak už je na vás coby instruktorovi rozpoznat a postupně odstranit chyby a použít správný dril pro tu kterou chybu. Když jde hlava nahoru moc brzy, vrátíme se k destičce, když jde pádlo moc do hloubky, přidržujeme list a dáváme důraz na „přidávání plynu“ kontrolní rukou a dbáme na nezvedání zadní ruky. Oslavujte každou věc, která se povede, student si ji lépe zapamatuje a je víc motivován. Váš největší nepřítel je pocit marnosti, dojem „já to prostě nedokážu“. Samozřejmě, že to dokáže, ledaže se přesvědčí a zatvrdí, že to prostě nejde. Když už student zvedá, tak ho stále sledujeme a upozorňujeme na chyby a chválíme za zlepšení! Postupně přidáváme obtížnost, více eskymáků za sebou, s protočením, bez, s pádlem v jedné ruce, bez pádla atd. A nebuďme překvapení, když si na řece občas někde vystoupíme, eskymování v reálu je přeci jenom náročnější než v bazénu, ale pravidelným a kvalitním bazénovým tréninkem jde velmi dobře nasimulovat.

Autor: -hydro- 
 

Ukázkový záběr při zvedání.